facebook horní rámeček

AKTUALITY / News

09.10.2011 - DKO JIHLAVA - RECENZE KONCERTU BEETHOVEN !
 

Beethoven!

Jihlava, DKO, 9. říjen 2011

Od koncertní sezóny 2011/2012 se filharmonický orchestr sídlící vJihlavě prezentuje pod novým názvem Filharmonie Gustava Mahlera. Zdá se, že tato změna ssebou přinesla i progresi umělecké úrovně. Vedení orchestru si uvědomuje zavazující profesionalitu a záleží mu na interpretačních výkonech jednotlivých hráčů, jejichž jádro tvoří zkušení hudebníci. Záměr lákat do svých řad i nadějné hudební mládí se osvědčil a velmi svěže a energicky tak vyzněl třetí koncert abonentní orchestrální řady konaný 9. října 2011 vdivadelním sále Domu kultury vJihlavě s výhradním repertoárem Ludwiga van Beethovena. Pozvání šéfdirigenta Jiřího Jakeše přijala talentovaná česká klavíristka Veronika Böhmová, která sFilharmonií Gustava Mahlera vystoupila již po několikáté a opět svelkým úspěchem.

Večer plný Beethovena otevřela samostatně uváděná orchestrální předehra k opeře Fidelio, která je skladatelovým jediným hudebně dramatickým dílem. Ve spojitosti snovým názvem Filharmonie Gustava Mahlera je na místě zmínit, že právě operou Fidelio se dirigent Gustav Mahler rozloučil vříjnu roku 1907 svídeňskou Dvorní operou a přijal angažmá vNew Yorku. První takty předehry zahájil jihlavský orchestr spatřičnou razancí, následovalo jemné hornové téma. Nástup smyčců si žádal poněkud větší jistotu, v průběhu však již hráči úzce korespondovali s intonačně přesnou tematickou prací dechové sekce. Osudovou údernost prostupující celým Beethoveným dílem tympánista rytmicky přesně nafrázoval a předehra vyvrcholila oslavným fanfárovým závěrem.

Hluboký umělecký zážitek přineslo nastudování Klavírního koncertu č. 1 C dur, op. 15., ke kterému přispěl i vizuální kontakt sklaviaturou, jejíž záběry byly přenášeny na velkoplošné plátno nad orchestrem. Ačkoliv se jedná o Beethovenův raný klavírní kus sklasickým schématem (1798), objevují se zde prvky virtuózní a fantazijní hry obsažené v jeho pozdějších dílech. Klavíristka Veronika Böhmová si bezchybně poradila s interpretační náročností sólového partu. Mladá žena působí velmi křehce a skromně, na klaviatuře však dokáže rozpoutat vášnivý tanec. Úvodem první věty Allegro con brio vynikl detailně propracovaný orchestrální part, záhy nastoupilo něžně zahrané klavírní téma. V efektních chromatických pasážích klavíristka předvedla technický um, vynikající byla především závěrečná pasáž. Ve druhé větě Largo si zlehka pohrávala slíbivým melodickým materiálem a snažila se jemným úhozem vystihnout odpočinkový charakter věty, ke kterému přispěl i krásně zahraný klarinetový part prostupující celou větu. Mezi přednosti Veroniky Böhmové patří spolupráce sdirigentem a samotným orchestrem, kterému dává dostatečný prostor a především hratelné tempo, i když sama působí, že by dokázala bez problému ,,přidat“. To se projevilo vzávěrečné rondové větě, která může často svádět krychlejšímu tempu. Finále sice vyšlo tempově svižnější, dirigent si ale pro orchestr ponechal dostatečnou rezervu, na kterou dle potřeby reagovala i klavíristka. Nadšeným aplausem si publikum vyžádalo sólo přídavek vpodobě strhující Stravinského klavírní Etudy č. 4.

Po přestávce vyvrcholil průřez Beethovenovým dílem jednou zjeho nejhranějších skladeb, Symfonií č. 7 A Dur, op. 92 (1811). Během úvodní věty Poco sostenuto – Vivace se potvrdila zmíněná profesionalita hráčů dechové sekce, především hornistů, kteří mívají tuto symfonii jako ,,zkušební“. Slyšet byla elegantním obloukem zahraná dialogová hobojová a flétnová sóla či průzračné závěrečné hornové fanfáry. Notoricky známá druhá věta Allegretto je dirigentskou srovnávací zkouškou, co se tempa týče. Jiří Jakeš zvolil tempo pomalejší, technicky vzorně připravený orchestr však místy vyzníval příliš strojově. Mohl si však dovolit rozvolnit střední část a citlivě pracovat sširokou dynamickou škálou věty od sotva slyšitelných pasáží až po hřmící koncovky. Bravurně zahrané byly rozložené akordické pasáže vzádumčivých kontrabasech. Vprestové třetí větě se plně rozvinul orchestrální zvuk se zřetelnými fugatovými pasážemi. Vposlední větě Allegro con brio byly předávky skupin čitelné a orchestr důstojně ustál i tempově briskní závěr symfonie. Spontánní výkřiky vpubliku a potlesk ve stoje byly záslužnou odměnou za interpretačně a jistě i fyzicky náročný koncert. Kdo sleduje výkony Jiřího Jakeše, ocení jeho evidentní osobní umělecký pokrok. Dramaturgicky vsadil na osvědčený repertoár a filharmonii ,,v novém“ zodpovědně připravil.

Mgr. Jana Součková, muzikolog




NOVINKY
Nová nahrávka na našem kanále na YouTube - 15.5.2018 více

KONTAKT
FILHARMONIE G. MAHLERA
Lesní 2946/5
586 03 Jihlava

e-mail: info@f-gm.cz

spodní banner
edited by n.e.s.p.i.